¹ Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

² A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

³ Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.

⁴ Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

⁵ Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.

⁶ I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

⁷ Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

⁸ I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

⁹ I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

¹⁰ I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

¹¹ Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

¹² Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

¹³ I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.

¹⁴ Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.

¹⁵ I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.

¹⁶ Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

¹⁷ Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

¹⁸ I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

¹⁹ Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.

²⁰ I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.

²¹ A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.

²² A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

²³ I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.

²⁴ Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.

²⁵ Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.

²⁶ Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

¹ Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

² Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

³ Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

⁴ I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

⁵ A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

⁶ Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

⁷ A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

⁸ I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.

⁹ Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

¹⁰ A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.

¹¹ I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.

¹² Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

¹³ A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.

¹⁴ I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.

¹⁵ Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

¹⁶ A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.

¹⁷ I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.

¹⁸ Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

¹⁹ A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

²⁰ I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.

²¹ Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

²² A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

²³ I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.

²⁴ A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

²⁵ Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

²⁶ A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.

²⁷ I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.

²⁸ Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

²⁹ Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.

³⁰ A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.

³¹ I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.

³² A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

¹ Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

² Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

³ Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

⁴ Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

⁵ Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

⁶ Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

⁷ Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

⁸ Ale Noé našel milost před Hospodinem.

⁹ Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

¹⁰ (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

¹¹ Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

¹² Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

¹³ Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

¹⁴ Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

¹⁵ A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

¹⁶ Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

¹⁷ Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

¹⁸ S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

¹⁹ A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

²⁰ Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

²¹ Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

²² I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

¹ Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

² Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

³ Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

⁴ Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

⁵ Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

⁶ (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

⁷ A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

⁸ Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

⁹ Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

¹⁰ Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

¹¹ Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

¹² I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

¹³ Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

¹⁴ Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

¹⁵ Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

¹⁶ A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

¹⁷ A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

¹⁸ Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

¹⁹ A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

²⁰ Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

²¹ I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

²² Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

²³ A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

²⁴ I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.