Kázání na hoře (1. část)
1. Když uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
2. Otevřel ústa a učil je: "Učte se!
3. "Šťastní jsou chudí duchem, neboť jejich je nebeské království.
4. Šťastní [jsou] ti, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni.
5. Šťastní [jsou] tiší, neboť oni zdědí zemi.
6. Šťastní [jsou] ti, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.
7. Šťastní [jsou] milosrdní, neboť se jim dostane milosrdenství.
8. Šťastní [jsou] ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha.
9. Šťastní [jsou] tvůrci pokoje, neboť ti budou nazváni Božími syny.
10. Šťastní [jsou] ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
11. Šťastní jste, když vám budou kvůli mně vyčítat a pronásledovat [vás] a říkat proti vám všelijaké zlé řeči a lži. 12. Šťastní jste, když vás budou pronásledovat a pronásledovat [vás] a říkat proti vám všelijaké zlé řeči a lži.
12. Skákejte radostí a jásejte, neboť vaše odměna [je] veliká v nebesích, neboť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."
Když začíná tato další epizoda, přicházejí k Ježíšovi velké zástupy nejen z Galileje, ale také z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a z oblastí za Jordánem. Když Ježíš vidí zástupy, vystoupí na horu, otevře ústa a začne kázat. Jeho vyučování začíná tímto zásadním učením: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (5:3).
V předchozí kapitole byl Ježíš pokřtěn a poté prošel řadou pokušení na poušti. V pokušení je ohrožen, zmařen nebo zpochybněn nějaký vyšší cíl nebo duchovní záměr. Během nich si uvědomujeme touhy své nižší přirozenosti, tedy touhu jednat podle svého dědičného zla.
Tyto stavy pokušení nám slouží k tomu, abychom si připomněli, jak moc ve svém životě potřebujeme Pána a že bez Boha nemůžeme nic dělat. Toto poznání nás přivádí do stavu opravdové pokory, v níž uznáváme svou duchovní chudobu. Ve Svatém písmu se tento stav pokory nazývá "chudoba v duchu". Proto Ježíš začíná své poučení slovy: "Blahoslavení chudí v duchu." V tomto případě se jedná o chudobu ducha.
Právě tento stav pokory otevírá cestu k přijímání dobra a pravdy, které přicházejí od Boha. Proto Ježíš říká o těch, kdo uznávají svou duchovní chudobu: "Jejich je totiž nebeské království."
Právě v tomto stavu pokory se obracíme k Pánu v modlitbě, vyznáváme svou duchovní chudobu a litujeme svých hříchů. Cítíme lítost nad věcmi, které jsme řekli a udělali, a uvědomujeme si, jak moc potřebujeme Pánovy vlastnosti, aby vedl a řídil náš život. Proto další požehnání zní: "Blaze těm, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni" (5:4).
Když nás Pán utěšuje, touhy naší nižší přirozenosti se zkrotí a utiší. Naše sklony k nepřiměřené sebelásce a lásce k věcem tohoto světa jsou podřízeny. Patří sem například netrpělivost, žárlivost, obranářství, zášť, hněv, pohrdání a chtivost. Když tyto touhy naší nižší přirozenosti zkrotíme, přestanou dominovat a vládnout v našem každodenním životě. Jak říká Ježíš: "Blahoslavení tiší, neboť oni zdědí zemi" (5:4).
V řeckém originále je slovo "mírný" proas [πραΰς], což znamená "krotký". Lidé, kteří utišili, zkrotili a zkrotili nepřiměřenou lásku k sobě a ke světu, jsou nyní připraveni, aby v nich a skrze ně jednal Pán. Chtějí žít dobrý život a dělat to, co je správné. Díky tomu nyní hladoví po Pánově dobrotě a žízní po Pánově pravdě. Proto Ježíš říká: "Blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni" (5:6).
Tím se přechází k dalším třem požehnáním. Páté, šesté a sedmé požehnání shrnují skutky lásky, které tvoří spravedlivý život. Když se ve všem obracíme k Bohu, jsme naplněni milosrdenstvím vůči druhým. A nakolik toto milosrdenství uplatňujeme, stáváme se milosrdnějšími. Proto Ježíš při pátém požehnání říká: "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" (5:7).
Když pak budeme ve všech svých vztazích praktikovat milosrdenství, odpuštění a soucit, naše srdce se očistí a umožní nám vidět v druhých to dobré. To znamená, že vidíme jejich kvality, které nám dal Bůh. Jak říká Ježíš v šestém požehnání: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha" (5:8) 1
To vede k sedmému požehnání. Ježíš říká: "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny" (5:9). Když Pán působí v nás a skrze nás, jsme ve stavu pokoje. Náš vnitřní boj je nyní ukončen. Mezi tím, co Pán říká ve svém Slově, a naší touhou žít podle něj, už není žádný rozpor. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Mluvte Jeruzalému útěchu a volejte k němu, že jeho boj skončil" (Izajáš 40:2).
Těchto sedm požehnání ve svém pořadí tvoří božskou řadu, která odhaluje proces obnovy, začínající poznáním naší duchovní chudoby a končící ve stavu soboty, kdy Pán působí v nás a skrze nás. V tomto stavu je Pán naším nebeským Otcem a my jsme nazýváni Božími dětmi.
To vede k závěrečnému a vrcholnému požehnání. Ježíš říká: "Blahoslavení jste, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a říkat proti vám všechno zlé, co je falešné, kvůli mně" (5:10). Toto osmé požehnání nám připomíná, že duchovní život je neustálý proces. Když prožíváme požehnání spojená s jednotlivými stupni duchovního vývoje, jsme zároveň připravováni na vstup do vyšších a vznešenějších stavů duchovního života. Abychom však mohli vstoupit do těchto vyšších stavů, je třeba odhalit jemnější zlo, bojovat s ním a překonat ho.
Znovu tak začnou zkoušky pokušení, kdy jsou méně zjevná zla odhalována jasnějším světlem božské pravdy. Tato niternější zla v nás povstanou a budou se zuřivě bránit, protože budou bojovat o život. Pokud však vytrváme a odmítneme podlehnout falešným úvahám a ospravedlněním, které podporují sebestředné zájmy, čeká nás velké požehnání. Jak je psáno: "Blahoslavení jste, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám říkat všelijaké zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, neboť veliká je vaše odměna v nebi" (5:11-12).
Osmé požehnání nás vrací na začátek cyklu a znovu nám připomíná, že pokušení nám dává příležitost potvrdit naši víru. Zápasy, které v pokušení podstupujeme, mohou být sice namáhavé, ale můžeme je očekávat s radostí, protože nás uvedou do kontaktu s vnitřnějšími nebeskými společenstvími a rozšíří naše vědomí. 2
Díky tomu si více vážíme prostých požehnání, která nás obklopují, lépe si uvědomujeme potřeby druhých a máme větší touhu pomáhat a sloužit. Proto Ježíš říká: "Radujte se a jásejte, neboť velká je vaše odměna v nebi."
Praktická aplikace
Osmé požehnání nám připomíná, že duchovní rozvoj je jako spirálový učební plán, v němž máme příležitost učit se stále dokola totéž, ale hlouběji. V tomto ohledu bychom se na duchovní výzvy, které se objevují, neměli dívat jako na překážky, ale spíše jako na odrazové můstky k dalšímu rozvoji. Každá výzva je příležitostí k tomu, abychom se hlouběji utvrdili v tom, v co věříme. Praktická aplikace: Až se příště podráždí vaše ego, objeví se netrpělivost nebo bude hrozit rozhořčení, vnímejte to jako příležitost reagovat na základě svého vyššího vědomí. Jinými slovy, je to čas, kdy se můžete spolehnout na pravdu z posvátných písem a vědět, že vám skrze tuto pravdu přijdou na pomoc andělé a že vám Pán dá sílu zvítězit. A co je nejdůležitější, nedovolte, aby vám vítězství v pokušení posloužilo k posílení vaší pýchy, nafouknutí vašeho ega nebo k získání falešné sebedůvěry. Nezapomeňte vzdát slávu Bohu a pamatujte, že pokušení odhalují jak vaši slabost, tak Boží moc. Dokud si neuvědomíte, že veškerá moc pochází pouze od Pána, budete odsouzeni pokušení opakovat. 3
Konání dobrých skutků
13. "Vy jste sůl země, ale kdyby se sůl stala neslanou, čím bude osolena? Potom už není k ničemu, leda k tomu, aby byla vyvržena a pošlapána lidmi.
14. Vy jste světlo světa. Město, které je položeno na hoře, nemůže být skryto.
15. Ani lampu nerozsvěcují a nedávají ji pod poklop, ale na svícen, a svítí všem, kdo [jsou] v domě.
16. Tak ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který [je] na nebesích."
Kázání na hoře poskytuje úžasné poučení. Avšak pouhé poučení bez touhy konat dobré skutky v duchu tohoto poučení je k ničemu. Je jako sůl, která ztratila svou chuť; je jako světlo ukryté pod košem. Veškerá pravda je dána pro užitek. Každé požehnání, které nám Bůh uděluje, se děje proto, abychom mohli více sloužit bližním. A v této službě je pravé požehnání, neboť veškerá nebeská odměna je radost, kterou zakoušíme, když se podílíme na nějaké láskyplné službě bližnímu. 4
Proto božská řada pokračuje těmito slovy: "Ale když sůl ztratí svou chuť, jak se má ochutit? Pak se nehodí k ničemu jinému než k tomu, aby ji lidé vyhodili a pošlapali" (5:13).
Sůl je velmi užitečná jako koření. Sůl, která ztratila svou chuť, je však nepoužitelná. Stejně tak člověk, který nemá touhu konat dobro, je jako sůl bez chuti. Pravdu je třeba využít. To je hlavní myšlenka této části kázání. Světlo je dobré, ale je třeba ho používat: "Vy jste světlo světa," říká Ježíš. "Město, které je postaveno na kopci, nemůže být skryto. Ani lampu nerozsvítí a nedají ji pod koš, ale na svícen, a ten svítí všem, kdo jsou v domě" (5:14-15).
V této pasáži se klade důraz nejen na učení se pravdě, ale i na její prožívání. Ježíš proto svým učedníkům říká: "Ať vaše světlo tak svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích" (5:16). 5
Duchovní výchova nemá jiný cíl než konání dobrých skutků. A dobré skutky jsou skutečně dobré jen tehdy, když skrze nás působí Pán. Proto tato část kázání obsahuje veledůležitou připomínku, že když druzí vidí naše dobré skutky, veškerá chvála, sláva a čest by měla připadnout Bohu. Jak říká Ježíš, ať vidí vaše dobré skutky, ale ať jsou jisté, že "oslavují vašeho Otce v nebesích". Nejde o nás, ale o Boha, který působí skrze nás. 6
Ježíš začíná odhalovat vnitřní smysl Písma
17. "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, ale naplnit.
18. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákona ani jeden jód nebo jeden roh, dokud se všechno nestane.
19. Proto každý, kdo by rozvázal jedno z těchto nejmenších přikázání a učil by tak lidi, bude nazván nejmenším v nebeském království; kdo by však [je] plnil a učil, bude nazván velkým v nebeském království.
20. Neboť vám říkám, že pokud vaše spravedlnost nebude větší než [spravedlnost] zákoníků a farizeů, nevejdete do nebeského království.
21. Slyšeli jste, že staří prohlásili: 'Nezabiješ', a kdokoli zavraždí, bude podroben soudu.
22. Já vám však říkám, že každý, kdo se na svého bratra neuváženě hněvá, bude podroben soudu; a kdo řekne svému bratru: "Raca, bude podroben radě; a kdo řekne: "Ty blázne, bude podroben ohnivé gehenně." 23. Kdo se však na svého bratra hněvá, bude podroben soudu.
23. Jestliže tedy obětuješ svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,"
24. Nech tam svůj dar před oltářem a jdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak přijď obětovat svůj dar.
25. Buď se svým protivníkem rychle dobré vůle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě protivník nevydal soudci a soudce tě nevydal dozorci a ty jsi nebyl uvržen do vězení.
26. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtud, dokud nezaplatíš poslední groš.
27. Slyšeli jste, že bylo starověkým lidem oznámeno: Nesesmilníš.
28. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na [jinou] ženu, aby po ní zatoužil, už s ní ve svém srdci zcizoložil.
29. A jestliže tě tvé pravé oko přivede k pohoršení, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do gehenny.
30. A kdyby tvá pravice způsobila, že klopýtneš, usekni ji a odhoď [ji] od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do gehenny. 30. A kdyby se ti stalo, že bys klopýtl, usekni ji a odhoď [ji] od sebe.
31. A bylo vyhlášeno, že kdokoli by propustil svou ženu, ať se s ní rozvede.
32. Ale já vám říkám: Kdokoli by propustil svou ženu mimo důvod pohoršení, dopouští se cizoložství; a kdokoli by se s propuštěnou oženil, dopouští se cizoložství.
33. Opět jste slyšeli, že bylo starověkým lidem oznámeno: "Nepřísahej křivě, ale odevzdej Hospodinu své přísahy." 35. Ať se stane, co se stane.
34. Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec, ani při nebi, neboť to je Boží trůn;
35. Ani při zemi, neboť je podnoží jeho nohou, ani při Jeruzalému, neboť je to město velkého Krále.
36. Ani při své hlavě nebudeš přísahat, protože ani jeden vlas nemůžeš udělat bílý nebo černý.
37. Ale ať je tvé slovo: ano, ano; ne, ne; a cokoli [je] mimo ně, je ze zlého.
38. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Oko za oko a zub za zub.
39. Já však vám říkám: Nestavte se proti zlému, ale kdo tě udeří do pravé lícní kosti, nastav mu i druhou.
40. A [kdyby někdo] chtěl, abys byl souzen a vzal si tvou tuniku, ať si vezme i plášť.
41. A kdo by tě nutil [jít] jednu míli, jdi s ním dvě.
42. Dávej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.
43. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Milovat budeš svého bližního a svého nepřítele budeš nenávidět.
44. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vám ubližují a pronásledují vás,"
. Je nepopiratelně pravda, že pravdu je třeba uvádět v život. Ale dříve, než může být Boží slovo co nejúplněji použito, je třeba mu plně porozumět. Proto nyní Ježíš dává svým učedníkům krátký návod, jak číst Písmo, a začíná tímto zřeknutím se odpovědnosti: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zničit, ale naplnit" (5:17).
Na jedné straně Ježíš skutečně naplnil Zákon, protože jeho příchod naplnil proroctví hebrejských písem. Ale chystal se také naplnit Zákon tím, že ho naplnil vyšším významem. Chtěl vysvětlit, jak Zákon hovoří nejen o našem vnějším chování, ale také o našich vnitřních postojích - tedy o touhách našeho srdce. Pokud by byl Zákon chápán duchovně, byl by užitečný nejen pro regulaci vnějšího chování, ale především pro nápravu vnitřního života.
Ježíš začíná přikázáními. Říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nezabiješ' ... Ale já vám říkám, že kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude v nebezpečí soudu" (5:21-22). Podobně odhaluje hlubší smysl zákona proti cizoložství: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nesesmilníš'. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na ženu, aby po ní zatoužil, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (5:27-28).
Jedná se o nové učení, které však není pro jeho posluchače nepochopitelné. Nakonec se objeví hlubší učení o lidském duchu a cestě do nebe, ale bude trvat nějaký čas, než lidé tato niternější poselství zcela pochopí. Prozatím by však stačilo, kdyby lidem poskytl konkrétní, doslovné poučení, které by mohli pochopit, a ne abstraktní pravdy, které jsou nad jejich chápání.
V tomto ohledu je Ježíš učí, aby nedělali přísahy (viz. 5:33-37), neodplácet, ale nastavit tvář (viz. 5:39), nezapojovat se do hádek, ale dávat víc, než je požadováno (viz. 5:40), jít dál, než je třeba, dát každému, kdo o to požádá, a půjčit každému, kdo si chce půjčit (viz. 5:42).
Toto učení by bylo těžké následovat, ale nebylo by těžké mu porozumět. V Ježíšových slovech jsou obsaženy vyšší pravdy o naší reakci, když je naše nejniternější víra napadána - nejen na veřejnosti, ale spíše vnitřně, když jsme pronásledováni pekelnými duchy, kteří chtějí naši víru zničit. Pokud v takových chvílích setrváváme v pravdě, nenecháme se svést na scestí. 7
Místo toho, aby Ježíš učil tyto vnitřní pravdy, zaměřuje jejich mysl na zjevnější problémy - například na nutnost překonat touhu po pomstě. Ježíš říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Já vám však říkám, abyste se zlému člověku nebránili. Ale kdo tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou" (5:38).
"Nastavení tváře" je něco, co děláme vnitřně, když je naše přesvědčení napadáno. Tyto útoky mohou přicházet prostřednictvím druhých lidí, ale také prostřednictvím neviditelných duchovních sil, které se snaží zničit naši víru v Boha a podkopat naši důvěru v moc Jeho pravdy. Proto vždy, když vnitřně nastavíme tvář, zůstáváme neochvějní v tom, co víme, že je pravda.
V takových chvílích víme, že žádná vyřčená, zašeptaná nebo naznačená slova nám nemohou ublížit ani zničit naši víru. Dokud se nenecháme zlem vtáhnout do boje, jsme pod Boží ochranou. Dokud setrváváme v Pánově dobrotě a pravdě, zlo nám nemůže způsobit žádnou duchovní újmu. Proto mu nemusíme klást odpor. 8
V našem přirozeném životě však musíme být opatrnější. Nemůžeme a neměli bychom dávat každému, kdo o to požádá, ani půjčovat každému, kdo si chce půjčit. Taková nevybíravá dobročinnost by nás připravila o zdroje, abychom mohli konat dobro pro druhé. Stejně tak bychom neměli dovolit zlodějům, podvodníkům a šejdířům, aby nás zneužívali. Lidé, kteří zneužívají nevinné oběti, musí být nahlášeni, stíháni, a pokud budou shledáni vinnými, musí nést odpovědnost. Ignorování kriminálního chování nebo podpora zlých úmyslů neprospívá zloduchům a škodí společnosti. 9
Stručně řečeno, ve vnější rovině se musíme bránit krutosti, podvodům a nespravedlnosti. Ve vnitřní rovině však můžeme zůstat vyrovnaní, neovlivnitelní a neznepokojení. Na této rovině našich myšlenek a citů nemusíme odporovat zlu, protože Bůh sám odolává těm zlům, která by nás připravila o víru a zničila naše štěstí. 10
Jedná se o niternější lekce, které Ježíš nabídne později. Prozatím je Ježíšovým úkolem udržet jejich mysl u jednoduchého a jasného ponaučení: nenechte se vtáhnout do stavů nenávisti, odplaty a pomsty. Místo toho je Ježíš vyzývá, aby se povznesli k vyššímu vědomí. Jak říká Ježíš: "Slyšeli jste, že je řečeno: Miluj svého bližního a nenáviď svého nepřítele. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás zlomyslně využívají a pronásledují" (5:43-44).
Praktická aplikace
V této části horského kázání Ježíš nabízí zástupům nový způsob, jak reagovat na hebrejský zákon, který říká: "Oko za oko, zub za zub" ("Oko za oko, zub za zub").Exodus 21:24). Namísto automatické reakce podobným destruktivním činem, tedy oplácením zlem za zlo, Ježíš lidem říká, aby se povznesli na novou úroveň vědomí a reagovali jinak. Říká: "Kdokoli tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou." Ježíš se tedy snaží, aby se mu to podařilo. Praktická aplikace tedy zní: Kdykoli se vaše ego cítí zraněné, zmařené nebo napadené a jste v pokušení oplácet urážku za urážku, křivdu za křivdu, zlo za zlo a zlo za zlo, nenechte se strhnout. Místo toho dovolte vyššímu porozumění, aby ovládlo vaše emocionální zranění. Dovolte, aby vaše chápání pravdy ovládlo a zkrotilo podněty vaší nižší přirozenosti. Zvolte si vyšší reakci. 11
"Buďte tedy dokonalí"
45. "Abyste byli syny svého Otce, který je na nebesích, neboť on dává svému slunci vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46. Neboť jestliže milujete ty, kdo milují vás, jakou odměnu máte? Což nečiní totéž i celníci?
47. A když pozdravujete jen své bratry, co děláte mimo [ostatní]? Cožpak to nedělají i celníci?
48. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který [je] v nebesích."
Když Ježíš pokračuje ve své řeči, mluví o tom, jak bychom se měli chovat k druhým. Ať už je vnímáme jako přátele, nebo nepřátele, měli bychom se k nim chovat čestně a spravedlivě. Pro ilustraci tohoto bodu Ježíš popisuje Boží nestrannost slovy: "On dává svému slunci svítit na dobré i zlé a dává svému dešti padat na spravedlivé i nespravedlivé" (5:45). Symbolicky to odkazuje na Boží dobrotu, která září na všechny bez rozdílu, a na Boží pravdu, která je dostupná všem lidem, stejně jako déšť, který se snáší na všechny.
Podobně jsme povoláni k tomu, abychom dobrou vůli rozšiřovali na všechny způsobem, který je nestranný a spravedlivý. Tím, že Ježíš nabízí tuto ilustraci, vyzývá ty, kteří mu naslouchají, aby byli spravedliví a dobročinní ke všem, nejen ke své rodině, přátelům a sousedům. Vyzývá je, aby se oprostili od svých předsudků a byli ve svém jednání nestranní.
Stejně jako slunce a déšť by se jejich dobré skutky měly vztahovat na všechny. Koneckonců je snadné milovat ty, kdo je milují. Od nynějška by však měli být dobročinní vůči všem. Jak říká Ježíš: "Milujete-li ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu? Cožpak to nedělají i celníci?". (5:46).
Je snadné milovat ty, kdo nás milují. Je to přirozené. Existuje však jiný druh lásky, který pochází pouze od Pána. Je to láska k těm, kteří nás nemilují, včetně našich nepřátel. Ježíš uznává, že to není snadné a že to bude vyžadovat další duchovní zdokonalování, a proto říká: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích" (5:48).
Je třeba poznamenat, že tento verš je často překládán spíše jako zaslíbení než jako příkaz. Místo "Buďte tedy dokonalí" se překládá jako "Budete dokonalí". Takto to Ježíš nemyslel. Pro Ježíše je důležitá snaha být dokonalý, nikoli dosažení dokonalosti. Ani andělé nikdy nemohou dosáhnout stavu konečné dokonalosti. Ani my nemůžeme. Můžeme však vytrvat; můžeme se snažit; můžeme usilovat o to, abychom byli dokonalí, "jako je dokonalý náš Otec v nebesích". 12
Je pravda, že snaha o dokonalost může být obtížná - nejen pro lidi biblických dob, ale i pro nás dnes. Je třeba překonat vlastní zájmy, odložit zášť, zvítězit velkorysostí nad chamtivostí, odpuštění nahradit pomstou a láska zvítězit nad nenávistí. Bez Boha nikdo nemůže ničeho z toho dosáhnout - a dokonalost se stává nedosažitelným cílem.
Jediný způsob, jak se k této úrovni duchovní dokonalosti přiblížit, je rozpoznat a uznat svou nedokonalost. Teprve pak můžeme s Boží pomocí začít odkládat zlo a usilovat o zušlechtění své duše. Východiskem je ochota vyhýbat se zlu jako hříchu proti Bohu, modlit se za Boží pravdy a přijímat je a nakonec podle nich žít.
To vše je obsaženo v Ježíšově příkazu: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích." V tomto příkazu je obsaženo i to, co je v něm obsaženo. Tímto způsobem, jak budeme stále více důvěřovat Pánovu vedení - s vědomím, že On je zdrojem každého láskyplného pocitu, každé ušlechtilé myšlenky a každého plánovitého činu - budeme neustále a stále dokonalejší, a to jak v tomto, tak v příštím životě. 13
Poznámky pod čarou:
1. Apocalypse Explained 340:10: “Ti, kdo mají 'čisté srdce', jsou ti, kdo jsou v dobrém z lásky." Viz také Duchovní deník 2783: “Člověk by měl milovat to dobré, co je v člověku.... Tímto způsobem člověk miluje Pána, protože není nic dobrého ani nic z víry, co by nebylo Páně, takže skrze bližního je milován i Pán."
2. Nebeská tajemství 6611: “Lidé, kteří se nechají obnovit, jsou neustále neseni vzhůru, tedy vždy do vnitřních nebeských společenství. Pán umožňuje, aby se sféra regenerovaných lidí rozšiřovala do těchto společenství především prostřednictvím pokušení, v nichž se odolává zlu a falešnosti. Během pokušení totiž Pán prostřednictvím andělů bojuje proti zlu a falešnosti, a tak je člověk veden do stále vnitřnějších andělských společenství. Jakmile jsou lidé do těchto vnitřnějších společenství uvedeni, zůstávají v nich. A právě to jim dává rozšířenou a povznesenější schopnost vnímání."
3. Arcana Coelestia 1661:4: “Když se lidé domnívají, že dobro a pravda pocházejí z nich samých a že síla vzdorovat zlu a nepravdě je jejich vlastní, pak dobra a pravdy, proti nimž bojují, nejsou dobra a pravdy, i když se tak jeví..... Je to proto, že do vítězství vkládají vlastní zásluhy a chlubí se, jako by to byli oni, kdo zvítězil nad zlem a nepravdou, zatímco je to přece jen Pán, kdo bojuje a vítězí." Viz také Arcana Coelestia 2273:2: “Pokušení, v nichž lidé vítězí, jsou doprovázena přesvědčením, že všichni ostatní jsou hodnější než oni sami a že jsou spíše pekelná než nebeská..... Jestliže po pokušeních přicházejí na myšlenky, které jsou s nimi v rozporu, je to známkou toho, že nepřemohli..... Proto budou podstupovat podobná pokušení a někdy i těžší, dokud nebudou přivedeni k takovému zdravému rozumu, že uvěří, že si nic nezasloužili."
4. Arcana Coelestia 8002:7: “Důvod, proč Pán tolikrát říká, že ti, kdo konají dobro, dostanou odměnu v nebi, je ten, že než jsou lidé obnoveni, nemohou nemyslet na odměnu. Jakmile však byli regenerováni, je to jinak. Pak jsou rozhořčeni, pokud si někdo myslí, že konají dobro bližnímu kvůli odměně; cítí totiž potěšení a blaženost z konání dobra, ale ne z odměny. Ve vnitřním smyslu je 'odměna' potěšení patřící k náklonnosti, která provází lásku k bližnímu."
5. Nebeská tajemství 9207: “Pod pojmem "sůl země" Pán rozumí pravdu, která touží po dobru, a pod pojmem "sůl bez chuti" rozumí pravdu zbavenou jakékoli touhy po dobru. Skutečnost, že taková pravda je bezcenná, je znázorněna představou soli, která se stala bez chuti a již nemá žádný užitek, kromě toho, že ji lidé vyhazují ven a pošlapávají. Mít touhu po dobru znamená mít touhu konat dobro a tím se k dobru připojit."
6. Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 29: “Slovo učí, že nikdo nemůže dělat to, co je dobré, sám od sebe, ale že to člověk dělá od Pána. Ježíš řekl: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař..... Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy nemůžete, nezůstanete-li ve mně' (Jan 15:1-6).”
7. Arcana Coelestia 9049:4-6: “Pán říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub, ale já vám říkám: Neodporujte zlému, ale kdokoli by vás udeřil do pravé tváře, nastavte mu i druhou....". Kdo nevidí, že tato slova nelze chápat podle smyslu písmene? Vždyť kdo nastaví levou tvář tomu, kdo mu uštědří ránu na pravou tvář? A kdo dá svůj plášť tomu, kdo by mu chtěl vzít kabát? A kdo dá svůj majetek každému, kdo o něj žádá? A kdo se nebude bránit zlu? .... Tématem, o němž se zde pojednává, je duchovní život neboli život víry, nikoliv život přirozený, který je životem světa. Důvodem, proč by se tedy zlu nemělo odporovat, je to, že zlo neškodí těm, kdo jsou v pravdě a dobru, neboť jsou chráněni Pánem."
8. Arcana Coelestia 9049:6: “Důvodem, proč by se zlu nemělo odporovat, je to, že zlo nemůže mít na ty, kdo se řídí pravdou a dobrem, vůbec žádný škodlivý účinek, protože jsou chráněni Pánem." Viz také "Vysvětlená Apokalypsa 556: “Příkaz neodporovat zlu znamená, že se mu nemá odporovat násilím ani se mu mstít, neboť andělé se zlem nebojují, natož aby mu opláceli zlo za zlo, ale dovolují mu to, protože jsou chráněni Pánem, a proto jim žádné pekelné zlo nemůže ublížit. Slova: "Kdokoli tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou," znamenají, že pokud někdo chce ublížit vnímání a chápání vnitřní pravdy, může mu to být dovoleno v míře odpovídající jeho snaze. To proto, že 'tvář' znamená vnímání a chápání vnitřní pravdy, 'pravá tvář' znamená náklonnost k ní a následné vnímání a 'levá tvář' znamená její chápání..... To dělají andělé, když jsou se zlem, neboť zlo nemůže andělům vzít nic z dobra a pravdy, ale může těm, kteří kvůli tomu hoří nepřátelstvím, nenávistí a pomstou, neboť toto zlo odvrací a odpuzuje ochranu Pána..... To je duchovní smysl těchto slov, v nichž jsou uloženy skryté věci, které byly nyní řečeny a které jsou určeny zejména andělům, kteří vnímají slovo pouze podle jeho duchovního smyslu. Tato slova jsou také určena lidem ve světě, kteří jsou v dobru, když se je zlí snaží svést na scestí."
9. Nebe a Peklo 390: “Soudci, kteří trestají zločince, aby se napravili, ... milují bližního." Viz také Nebe a Peklo 390: “Ti, kdo milují osobu, a ne to, co je v osobě a co ji tvoří, milují stejně zlého i dobrého člověka..... A přece činit dobro zlému znamená činit zlo dobrému, a to není láska k bližnímu."
10. Arcana Coelestia 9049:6: “Nyní si řekneme, co Pánova slova znamenají ve vnitřním smyslu. Vnitřní smysl pojednává o těch, kdo chtějí pomocí falše zničit pravdy víry, tedy duchovní život s člověkem, který je v pokušení..... Důvodem, proč by se zlu nemělo odporovat, je tedy to, že zlo neškodí těm, kdo jsou v pravdě a dobru, neboť jsou chráněni Pánem." Viz také Apocalypse Explained 695:19: “Pán odolává a vítězí za člověka v bojích s pokušeními."
11. True Christian Religion 588:1-2: “Kvůli své obnově jsou lidé obdařeni schopností povznést své chápání téměř do světla, v němž jsou nebescí andělé..... Je tomu tak proto, že vůle od narození inklinuje ke zlu, a to dokonce ke zlu obrovskému. Kdyby vůle nebyla pomocí rozumu omezována a místo toho jí byla ponechána volnost, lidé by se vrhali do velkých špatností a z divoké povahy, která je jim vlastní, by vyhlazovali [depopularetur] a masakrovali [trucidaret] všechny, kdo jim nejsou nakloněni a neuspokojují jejich touhy. Navíc, kdyby lidé nebyli schopni zdokonalovat svůj rozum zvlášť a jeho prostřednictvím zdokonalovat svou vůli, nebyli by vůbec lidmi, ale zvířaty. Neboť bez oddělení rozumu od vůle a kdyby se jejich rozum nemohl povznést nad vůli ... nebyli by schopni jednat z rozumu, ale pouze z instinktu."
12. Manželská láska 71: “Žádná lidská ani andělská láska se nikdy nemůže stát zcela čistou, tedy ani láska manželská, ale Pán bere v úvahu především úmysl, který je z vůle. Proto nakolik má člověk tento úmysl a nakolik v něm vytrvá, natolik je uveden do čistoty a svatosti manželské lásky a postupně v ní postupuje."
13. Nebeská tajemství 894: Neexistuje žádný určitý časový úsek, kdy by byl někdo natolik obnoven, aby mohl říci: "Nyní jsem dokonalý." Ve skutečnosti u každého existuje neomezené množství stavů zla a nepravdy, a to nejen jednoduchých, ale i rozmanitých a složitých, které je třeba likvidovat tak, aby se neopakovaly. V některých stavech lze jedince označit za dokonalejšího, v nesčetných jiných však nikoli. Lidé, kteří byli během svého života obnoveni a v jejichž životě byla přítomna víra v Pána a láska k bližnímu, jsou v dalším životě stále zdokonalováni."
