Zkoumání významu Jana 1

Na počátku bylo Slovo

1. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

2. To bylo na počátku u Boha.

3. Všechno bylo učiněno skrze něho a bez něho nebylo učiněno nic, co bylo učiněno.

4. V něm byl život a ten život byl světlem lidí.

Evangelium podle Jana začíná slovy: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. On byl na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic" (Jan 1:1-3). Tato slova připomínají úvodní slova Bible: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" ("Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi").Geneze 1:1). V obou případech, ať už jde o úvodní slova Genesis, nebo o úvodní slova Jana, se odkazuje na stvoření. Stejně jako Bůh stvořil všechny věci fyzického vesmíru, stvořilo Boží slovo všechny věci duchovního vesmíru.

Pokud se kniha Genesis bere doslova, popisuje zemi jako beztvarou, prázdnou a v temnotě. V Janovi nám Boží slovo ukazuje, že tato prázdná beztvárnost je životem bez smyslu a účelu a "temnota" je životem bez pochopení duchovní pravdy. Proto první Boží příkaz v Bibli zní: "Budiž světlo" ("Budiž světlo").Geneze 1:3). Potřebujeme jak přirozené, tak duchovní světlo. Jak se píše v žalmech: "Tvé slovo je svítilnou mým nohám a světlem na mé cestě" (Žalmy 119:105).

"Slovo Páně"

V hebrejských písmech se slovní spojení "slovo Hospodinovo" opakuje opakovaně: "Například Jeremiáš píše: "Nyní slyšte slovo Hospodinovo, všichni lidé" (Jeremiáše 44:26). Ezechiel píše: "Řekni jim: 'Slyšte slovo svrchovaného Hospodina'" (Ezechiel 25:3). Izajáš píše: "Neboť zákon vyjde ze Sijónu a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma" (Izajáš 2:3). V každém z těchto kontextů se výraz "slovo Páně" vztahuje k hlásání Boží pravdy.

Slovo Páně má také tvůrčí moc. Jak se píše v žalmech: "Slovem Hospodinovým byla stvořena nebesa a dechem jeho úst celé jejich vojsko" (Žalmy 33:6). Na hlubší úrovni to znamená, že "nebe" je v každém z nás budováno spolu se vším, co je dobré a pravdivé, "slovem Páně". ¹

Pánovo slovo tedy dává vzniknout všemu dobrému a pravdivému. Každé nové zrození a každé nové stvoření, o němž se ve Slově mluví, se týká buď zrození nového chápání, nebo stvoření nové vůle. Když Pán říká: "Dám vám nové srdce a vložím do vás nového ducha" (Ezechiel 36:26), jde o vytvoření nové vůle a rozvoj nového chápání. Bez Božího dechu, který do nás vdechuje nový život prostřednictvím svého Slova, není možné rozvinout nové chápání ani získat novou vůli. To je Pánovo dílo v nás, které se uskutečňuje prostřednictvím Slova. Jak říká Jan v úvodních slovech tohoto evangelia: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh ... a všechno povstalo skrze něho" (Jan 1:1-3). ²

Jiným způsobem lze říci, že všechny věci vznikají skrze slova, která Bůh promlouvá, tedy skrze vše, co vychází z Božích úst. V knize Genesis začíná každý nový den stvoření slovy: "Tehdy Bůh řekl." V knize Genesis se píše, že Bůh řekl: "A Bůh řekl. Ať už jde o stvoření světla prvního dne, nebo o stvoření člověka šestého dne, vše začíná slovy: "Tehdy Bůh řekl" (viz. Geneze 1:3-28). Takto chápáno lze skutečně říci, že Slovo je "Bůh s námi", že všechno je "učiněno skrze Něho" a že "v Něm je život a ten život je světlo lidí" (Jan 1:4). Jak řekl Ježíš, když byl na poušti konfrontován s ďáblem: "Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." (Matouš 4:4). ³

Slova "nejen chlebem živ bude člověk" nám připomínají, že skutečně lidský život je mnohem víc než jen schopnost jíst, spát a užívat si smyslných požitků. I když Bůh všechny tyto věci jistě poskytuje, život je víc než pouhé uspokojování přirozených potřeb. Abychom byli skutečně lidští, musíme pozvednout své chápání do světla pravdy a získat novou vůli tím, že budeme žít podle této pravdy.

Takto přijímáme Boží lásku a moudrost, která je podstatou života. Velmi jednoduše řečeno, Boží život je obsažen v Božím slově. Když je Bůh s námi a naplňuje nás svou láskou a moudrostí, začínáme vidět všechny věci v novém světle. Jak je psáno: "V něm byl život a ten život byl světlem lidí" (Jan 1:4). ⁴

Světlo, které svítí ve tmě

5. Světlo se objevuje ve tmě a tma ho nepochopila.

6. Byl jeden muž poslaný od Boha; jmenoval se [Jan].

7. Přišel na svědectví, aby vydal svědectví o Světle, aby všichni skrze něho uvěřili.

8. On nebyl tím Světlem, ale [byl poslán], aby o Světle svědčil.

9. On byl to pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka, jenž přichází na svět.

10. On byl na světě a svět byl stvořen skrze něho, ale svět ho nepoznal.

11. Přišel ke svým, a jeho vlastní ho nepřijali.

12. Ale těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno,

13. Kteří se nenarodili z krve, ani z vůle těla, ani z vůle člověka, ale z Boha.

14. A Slovo se stalo tělem a přebývalo ve stánku mezi námi a my jsme pozorovali jeho slávu, slávu jako jednorozeného od Otce, plného milosti a pravdy.

Na konci evangelií podle Lukáše Ježíš řekl svým učedníkům: "Zůstaňte v Jeruzalémě, dokud nepřijmete moc z výsosti" (Lukáš 24:49). Jak jsme již zdůraznili, "zůstat v Jeruzalémě" je symbolický výraz pro studium Božího slova ve světle jeho hlubšího významu. Když se tak děje s úctou, stává se Slovo mnohem víc než jen písmeny a slovy. Stává se samotným Božím dechem, který je s námi a inspiruje nás k tomu, abychom tato slova uváděli do života. Když slyšíme Boží hlas v jeho Slově, zazáří v nás světlo pravdy a my obdržíme "moc z výsosti". ⁵

Příběh o tom, jak postupně dosahujeme této úrovně duchovního rozvoje, začíná u Jana Křtitele, který představuje doslovný smysl Slova. Ačkoli je v litery Slova mnoho skutečných pravd, velká část listu se zdá být tvrdá, odsuzující a rozporuplná. Stejně jako drsný oděv z velbloudí srsti, do kterého je Jan Křtitel oděn, ani doslovný smysl Slova sám o sobě vždy neodhaluje hlubší a vzácnější pravdy Slova. Doslovný smysl Slova je třeba vnímat ve spojení s jeho hlubším významem.

Z tohoto důvodu se o Janu Křtiteli říká, že "vydává svědectví" o světle, ale není pravým světlem. Jak je psáno, "pravé světlo", "světlo, které dává světlo každému člověku, který přichází na svět ..., bylo na světě a svět byl stvořen skrze něj" (Jan 1:7-10). Je to světlo božské pravdy, které ke každému z nás přichází skrze Slovo. Je to světlo, které nám odhaluje nejen povahu a rozsah našich falešných přesvědčení a zlých tužeb, ale také lásku, moudrost a moc Boha, který nám pomůže zrodit nejen nové porozumění, ale také přijmout novou vůli.

Věřit v jeho jméno.

Bohužel ne všichni toto světlo vítají. Jak je psáno: "Přišel ke svým, ale jeho vlastní ho nepřijali" (Jan 1:10-11). Avšak pro ty, kteří přijmou světlo, pro ty, kteří se skutečně zkoumají ve světle Boží pravdy, činí pokání ze svých hříchů, vzývají Boha a snaží se žít podle přikázání Slova, existuje velké zaslíbení. Jak je psáno: "Ale těm, kteří ho přijali, dal právo stát se Božími dětmi, totiž těm, kdo věří v jeho jméno, kteří se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle člověka, ale z Boha" (Jan 1:12-13). ⁶

Když Slovu správně rozumíme, vidíme, že je plné slávy a moci. Když ho čteme, uvědomujeme si, že sám Bůh nás naplňuje nejušlechtilejšími, nejhlubšími myšlenkami a nejhlubšími, nejvzrušivějšími city. Ve svatých písmech je vše, co pochází od Boha, včetně jeho božských vlastností, nazýváno "jménem Božím". Patří k nim vlastnosti jako laskavost, odvaha, porozumění a láska. Když začneme žít podle ušlechtilých myšlenek a laskavých citů, které do nás Bůh vdechuje, otevírá to Bohu cestu k tomu, aby v nás stvořil novou vůli. Je to začátek nového dne v našem životě. Jak se říká v jazyce svatých písem, "narodili jsme se z Boha" (Jan 1:13). ⁷

Slovo se stalo tělem

Aby mohla být pochopena a prožívána, musí být nekonečná božská pravda přizpůsobena konečnému, lidskému chápání. Proto k nám nekonečný, nepochopitelný Stvořitel vesmíru - sama božská pravda - přichází zpočátku prostřednictvím doslovných slov Písma svatého. Jak jsme se již zmínili, představuje ho Jan Křtitel, který "vydává svědectví o Světle, ale sám není tím Světlem" (Jan 1:8). Pravé světlo přichází na svět skrze život a učení Ježíše Krista. Proto je psáno, že "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (Jan 1:14). Historicky se jedná o příchod Boha na svět v tělesné podobě Ježíše Krista. Jak je psáno, "sklonil nebesa a sestoupil" (Žalmy 18:9).

To je více než historická skutečnost. Je to také trvale přítomná realita. Vysvětluje, jak je Bůh ochoten "sestoupit" do života každého z nás a touží nás inspirovat svou pravdou, naplnit svými vlastnostmi a posílit touhou sloužit druhým. Díky naší ochotě přijmout Jeho pravdu do svého chápání a Jeho lásku do své vůle se "rodíme z Boha" a stáváme se "Božími dětmi".

Praktická aplikace

Úvodní slova Evangelium podle Jana jasně ukazují, že Pán je s námi plně přítomen prostřednictvím svého Slova. Často je však obtížné vidět Pána v jeho Slově, zvláště když je v něm tolik věcí v doslovném smyslu, které se zdají být, jak jsme již řekli, rozporuplné, tvrdé a odsuzující. Proto je třeba mít jak doslovný smysl, který slouží jako tělo, tak duchovní smysl, který slouží jako duše. Když máme tyto dva smysly slova na paměti současně, rozpory se usmíří a zdánlivá tvrdost litery se promění v moudrou a mocnou Boží lásku. Ve svých osobních vztazích můžete dělat něco podobného. Zkuste naslouchat láskyplnému záměru ve slovech, která říkají druzí. Naučte se naslouchat lásce. ⁸

Zákon a milost

15. Jan o něm vydal svědectví a zvolal: "To byl ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází po mně, byl přede mnou, protože byl přede mnou." A tak se stal tím, kdo přišel po mně.

16. A z jeho plnosti jsme všichni přijali, a to milost za milost,

17. Zákon byl totiž dán skrze Mojžíše, [ale] milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.

Spaseni z milosti

V biblických dobách nebyl pojem milosti jednoznačně chápán. Místo toho se obecně předpokládalo, že pouhá poslušnost liteře přikázání je cestou ke spáse. Žádné jiné poselství není v hebrejských písmech podáváno důsledněji než důležitost života podle přikázání. Jak se píše v žalmech: "Dej mi rozum a budu zachovávat tvůj zákon, vskutku ho budu dodržovat celým svým srdcem. Učiň, abych chodil po stezce tvých přikázání" (Žalmy 119:34-35).

Když neviditelný Stvořitel vesmíru přišel na zem jako Ježíš Kristus, nezrušil přikázání. Naopak, prohloubil jejich poselství tím, že lidem ukázal něco víc než jen jejich literu. Učil, že pouhé vnější dodržování přikázání není samo o sobě spásné. I když se musíme snažit porozumět slovu a usilovat o život podle přikázání, nic z toho není možné bez Boží milosti (Jan 1:12).

Být "spasen milostí" tedy znamená získat schopnost chápat pravdu a moc podle ní žít. Tato "moc shůry" je nám zdarma dána Boží milostí. K tomu zcela jistě patří schopnost milovat Boha a schopnost zachovávat jeho přikázání. Tato milost je nezměrná, vždy přítomná, překypující. Jak je psáno: "A z jeho plnosti jsme všichni dostali, a to milost za milostí" (Jan 1:16). Boží milost je tedy neomezená a hojná, a to v takové míře, v jaké jsme schopni ji přijmout. ⁹

Zatímco zákon je dán skrze Mojžíše a my ho musíme poslouchat, milost a pravda přicházejí skrze Ježíše Krista (Jan 1:17). To znamená, že nezbytný první krok poslušnosti a sebekontroly bude postupně nahrazen láskou k plnění Boží vůle. Jinými slovy, zpočátku posloucháme přikázání prostě proto, že je to Boží slovo. Poté přikázání posloucháme, protože to má smysl. A nakonec přikázání posloucháme, protože to děláme s láskou. To je milost, kterou Ježíš vnáší do našeho života. Když na nás sestoupí dar milosti, zjistíme, že přikázání už neplníme z poslušnosti, ale z lásky. ¹⁰

Když mluvíme o dodržování přikázání, je třeba rozlišovat mezi obřadními a mravními zákony. Ve Slově jsou všechny obřadní zákony týkající se rituálů, svátků, omývání a obětí představiteli věčných pravd. Zatímco některé z těchto zákonů mohou být stále užitečné, například připomínka posvátných událostí, jiné zákony, jako například obětování zvířat, byly zcela zrušeny. Přesto jsou stále součástí Slova kvůli svému vnitřnímu významu. Mravní zákon, zejména Desatero, však zůstává navždy v liteře i duchu. Je tomu tak proto, že zjevuje nejen Boží vůli, ale popisuje také zlo, kterému se máme vyhýbat, a dobro, které máme konat, máme-li žít podle Boží vůle.

Při snaze dodržovat přikázání rychle poznáme, že bez Boha to nejde. Tímto způsobem nám nejen odhalují naši bezmoc, ale také nás obracejí ke zdroji veškeré moci, k tomu jedinému, kdo nám může dát sílu je dodržovat. Apoštol Pavel v této souvislosti píše, že "zákon je svatý, spravedlivý a dobrý" (Římanům 7:12). ¹¹

Praktická aplikace

V běžné řeči se slovo "ladnost" někdy používá k popisu plynulých pohybů tanečnice nebo krasobruslařky nebo vybroušeného stylu sportovce či hudebníka. Tito zkušení profesionálové vystupují s dovednostmi, které se zdají být plynulé, snadné a bez námahy. Všichni však víme, že tento druh ladnosti přichází s praxí. Podobné je to i v duchovním rozvoji. Nejprve musíme poslouchat pravdu a dělat to, co nás učí. To pro nás může být nepříjemné a nepohodlné. Pokud však budeme v praxi pokračovat, můžeme si všimnout nenápadného, ale významného posunu v našem duchu. Zatímco dříve jsme se přinutili dělat to, co pravda učí, začneme rádi žít podle pravdy. Pokud jste se například naučili, že nikdy nesmíte jednat z hněvu, a důsledně tuto zásadu praktikujete, můžete začít pociťovat určité dobro plynoucí z poslušnosti této pravdě. Zpočátku se možná budete muset nutit, abyste si uvědomovali svůj tón. Postupně, jak se to stane zvykem, však budete rádi mluvit laskavě. Zjistíte, že jste k druhým laskavější a vaše vztahy se zlepšují. Jako praktickou aplikaci si všimněte, že žít v souladu s pravdou, i když se k tomu zpočátku musíte nutit, je stále snazší. To je Pán, který skrze vás působí. To je milost. ¹²

V lůně Otce

18. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozeného Syna, který je v lůně Otce, [vyvedl] na světlo .

Hned po výroku, že Zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista, Jan dodává, že "Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozeného Syna, který je v Otcově lůně, zjevil on sám" ([1]).Jan 1:18). V celém evangeliu se Jan často vrací k ústřednímu tématu důvěrného vztahu mezi "Otcem" a "Synem".

I když to může znít, jako by existovali dva Bůh - neviditelný "Otec" a viditelný "Syn", který je "v lůně Otce" -, je důležité pochopit, že neexistují dva bohové, ale jeden. Jsou "jeden" tak, jako je viditelné tělo jedno s neviditelnou duší. I když Ježíš o sobě často mluví jako o odděleném od Otce, jsou odděleni pouze tak, jako lze mluvit o žáru a světle jako o oddělených aspektech slunečního ohně. V planoucím slunci, které je jejich původcem, jsou teplo a světlo jedno. ¹³

Stejně tak láska a moudrost, pokud jsou chápány jako pocházející z Boha, jsou svou podstatou a původem jedno. Kdykoli Ježíš mluví o "Otci", který je neviditelný, je třeba chápat, že má na mysli božskou lásku, která je jeho duší. A kdykoli Ježíš mluví o "Božím Synu", odkazuje to na jeho lidské vtělení, zejména na božskou pravdu, kterou vyjadřuje svými slovy a činy. Takto lze neviditelnou a viditelnou stránku Boha - neviditelnou duši zvanou "Otec" a viditelné tělo zvané "Syn" - vnímat jako jeden celek. ¹⁴

Když se tedy říká, že Ježíš je "v lůně" Otce, naznačuje to, že Ježíš je s Otcem nějak hluboce spojen. I v běžné řeči výraz "kamarádi na prsou" naznačuje hluboké, vnitřní přátelství. Když se tedy říká, že Ježíš je v prsou Otce, znamená to, že Ježíšova neviditelná duše, místo jeho nejniternější lásky je v Otci. Podobně je tomu u každého z nás. Naše duše je místo, kde sídlí naše nejhlubší lásky, věci, na kterých nám nejvíce záleží, věci, které nás pohánějí a motivují. Tomuto neviditelnému místu, které nikdo nemůže vidět, se říká "ňadra" nebo "duše". Tento vztah mezi neviditelnou duší a viditelným tělem, ať už v člověku, nebo v Bohu, je tím nejintimnějším možným vztahem. Proto je tento vztah v jazyce Písma svatého popsán slovy "Syn je v lůně Otce". ¹⁵

To však není vše. Syn není jen "v lůně Otce"; Syn také "vynesl [Otce] na světlo". V Ježíši Kristu se neviditelný Otec stává viditelným. Ježíš svými slovy a činy zjevuje Otcovo srdce a duši, nejniternější lásky a nejušlechtilejší pravdy Boha. Jinými slovy, vidíme vtělení nekonečné lásky a moudrosti neviditelného "Otce" prostřednictvím konečných slov a činů viditelného "Syna".

Při dalším studiu epizodických spojení v Janovi bude důležité mít na paměti pojmy "Otec" a "Syn". Pojem "Otec" bude důsledně odkazovat na božskou Lásku, která je neviditelná a nedosažitelná. A pojem "Syn" bude odkazovat na Božskou Pravdu, která se stala viditelnou prostřednictvím života a učení Ježíše Krista. ¹⁶

Božský beránek

19. A toto je svědectví Janovo, když Židé poslali z Jeruzaléma kněze a levity, aby se ho zeptali: "Kdo jsi?

20. A on vyznával a nezapíral a tvrdil: 'Já nejsem Kristus.

21. A oni se ho ptali: Co tedy? Jsi Eliáš? A on řekl: Nejsem. Jsi snad prorok? A on odpověděl: "Ne.

22. Řekli mu: "Kdo jsi?" Abychom mohli dát odpověď těm, kdo nás poslali, co o sobě říkáš?

23. On prohlásil: "Já [jsem] hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte cestu Páně, jak řekl prorok Izaiáš.

24. A ti, kteří byli posláni, byli z farizeů.

25. Ti se ho ptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?" A on jim odpověděl: "Ne, já jsem Kristus.

26. Jan jim odpověděl: "Já křtím ve vodě, ale uprostřed vás stojí [ten], kterého neznáte.

27. To je ten, který přišel za mnou, byl přede mnou, jehož nejsem hoden, abych mu rozvázal řemínek u boty.

28. To se stalo v Betabaře za Jordánem, kde Jan křtil.

29. Na druhý den Jan pohlédne na Ježíše, který k němu přichází, a řekne: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!

30. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází Člověk, který byl přede mnou, neboť byl přede mnou.

31. A já jsem ho neznal, ale aby byl zjeven Izraeli, kvůli tomu jsem přišel křtít vodou.

32. A Jan dosvědčil: "Pozoroval jsem Ducha, jak sestupuje jako holubice z nebe a zůstává na Něm." A tak jsem ho uviděl.

33. A já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na kohokoli uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, ten křtí Duchem svatým.

34. A já jsem viděl a dosvědčil, že to je Syn Boží.

Jak začíná další epizoda, Jan Křtitel je konfrontován náboženskými vůdci, kteří se ho ptají, zda je Kristus. Když odpoví: "Já nejsem Kristus," ptají se ho dál. "Jsi Eliáš," ptají se. "Jsi prorok?" Jan znovu a znovu odpovídá: "Nejsem." Když se ho ptají dál, Jan odpoví něco, co obsahuje tajemství jeho představení. "Já jsem hlas volajícího na poušti," říká. "Vyrovnejte cestu Páně" (Jan 1:19-23).

Jak jsme již uvedli, Jan Křtitel představuje literu Slova, jednoduché pravdy, které je třeba dodržovat. Kdykoli k tomu dojde, dojde k očištění našeho vnějšího chování. To "připravuje cestu" pro příchod Pána - hlubší, vnitřní očistu ducha. Z tohoto důvodu je Janovo volání v každém evangeliu vždy stejné. Je to volání ke všem, kdo zanedbávají nebo překrucují doslovné učení Písma svatého. Je to naléhavé a neodbytné volání, aby činili pokání a narovnali své chápání, aby Pán mohl vstoupit do jejich života. Jan Křtitel je tedy "hlas volajícího na poušti". Volá ve světě, který je neplodný vůči pravdě, a říká: "Učte se Písmu." Všichni se učíme, jak se učit Písmu. Je tomu tak proto, že doslovný smysl slova otevírá cestu k pochopení duchovního smyslu. Doslovné učení Slova "připravuje cestu" pro příchod Pána. ¹⁷

Náboženští vůdci, kteří nejsou spokojeni s odpovědí Jana Křtitele, se ho dále vyptávají. Ptají se: "Když nejsi Kristus, Eliáš ani prorok, proč křtíš?" Jan se ptá: "Proč křtíš?" "Protože jsi Kristus," odpovídá mu. (Jan 1:25.) Jan Křtitel říká: "Já křtím ve vodě, ale uprostřed vás stojí ten, kterého neznáte. Je to ten, který přišel za mnou a byl přede mnou, jehož nejsem hoden, abych mu rozvázal řemínek sandálu" (Jan 1:26-27).

Jan Křtitel jasně říká, že jeho dílo se v žádném případě nedá srovnávat s dílem, které přišel vykonat Ježíš. Doslovný smysl Písma sice může dát návod k vnější podobě našeho chování, ale to je něco zcela jiného než to, co v nás může udělat duchovní smysl. Vnější smysl je přirovnáván k omývání vodou, které může očistit pouze tělo, zatímco vnitřní smysl je přirovnáván k omývání pravdou, které může očistit duši. Z pohledu Jana Křtitele je vnější očištění, které nabízí, ve srovnání s větším očištěním, které by přinesl Ježíš, jako stín ve srovnání se světlem; je to jako zobrazení skutečnosti ve srovnání se skutečností samotnou. ¹⁸

Ježíš je pokřtěn

S vědomím, že Ježíš přichází, aby přinesl očistu, která je mnohem větší než křest vodou, říká Jan Křtitel: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa" (Jan 1:29). Je známo, že jehňata mají povahu, která jim umožňuje rozpoznat hlas svého pána a následovat ho všude, kam je vede. Ve svatých písmech se tato nevinná důvěra podobná důvěře beránka stává symbolem, který představuje Bohem danou schopnost slyšet hlas Pána v jeho slově a následovat ho, kamkoli ho povede. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít nouzi. On mi dává odpočívat na zelených pastvinách. Vede mě k tichým vodám" (Žalmy 23:1-2).

V tomto ohledu je Ježíš nejen "Slovo, které se stalo tělem", ale také vzorem pro celé lidstvo. Stejně jako beránek poznává hlas svého pána a následuje ho, je i Ježíš "beránkem", který je ochoten následovat podněty Božího hlasu. V této roli je Ježíš sám nevinností, která ukazuje, co znamená milovat Boha a následovat ho jako "Beránek Boží". ¹⁹

Poté, co Jan označil Ježíše za "Beránka Božího", říká: "Viděl jsem Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a zůstává na něm. Já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho vidíš Ducha sestupovat a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' A já jsem viděl a dosvědčil, že to je Boží Syn" (Jan 1:32-34).

Jan Křtitel opět říká, že může křtít pouze vodou. Tentokrát dodává, že Ježíš "křtí Duchem svatým". Vzhledem k tomu, že voda je schopna očistit nás navenek, představuje postupnou nápravu našeho chápání prostřednictvím poznávání a poslouchání doslovných pravd Slova. Ježíš však křtí Duchem svatým, což znamená, že Ježíš nám dává nejen sílu pochopit pravdu, ale také sílu podle ní žít. Tomu se také říká "moc z výsosti" nebo jednoduše "milost". V jazyce Písma svatého se tato moc nazývá také "Duch svatý". ²⁰

Již jsme se zmínili, že Otec a Syn jsou jedno, stejně jako duše a tělo jsou jedno. V tomto verši je zmíněn pojem "Duch svatý". Jedná se o třetí aspekt Boha, který je nekonečný, ale lze jej chápat v konečných termínech. Vztah mezi "Otcem", "Synem" a "Duchem svatým" lze přirovnat ke způsobu, jakým naše duše spolupracuje s naším tělem, aby vytvořila nějakou činnost. Například láska, kterou chováme k druhému člověku, je takříkajíc naší "duší". Naše tělo nám umožňuje tuto lásku vyjadřovat různými způsoby. Tělo může tuto lásku vyjádřit laskavým slovem, promyšleným činem nebo třeba soucitným dotykem. Takto v každé lidské bytosti spolupracují duše, tělo a jednání, což je interakce, která odpovídá základní jednotě pojmů Otec, Syn a Duch svatý. ²¹

První učedníci

35. Na druhý den opět stál Jan a dva z jeho učedníků.

36. Podíval se na kráčejícího Ježíše a řekl: "Hle, Beránek Boží!

37. Ti dva učedníci ho slyšeli mluvit a šli za Ježíšem.

38. Ježíš se obrátil a pozoroval, jak jdou za ním, a řekl jim: "Co hledáte? A oni mu řekli: Rabbi (což se překládá jako Učitel), kde zůstáváš?

39. Řekl jim: "Pojďte a podívejte se. Přišli a viděli, kde se zdržuje, a zůstali u něho toho dne; bylo kolem desáté hodiny.

40. Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

41. Ten nejprve našel svého bratra Šimona a řekl mu: "Našli jsme Mesiáše (což je v překladu Kristus).

42. Přivedl ho k Ježíšovi a Ježíš se na něj podíval a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Budeš se jmenovat Kefas (což je v překladu Petr).

43. Na druhý den si Ježíš usmyslel vyjít do Galileje, našel Filipa a řekl mu: "Pojď za mnou!" (Mt 24,14).

44. Filip byl z Betsaidy, z města Ondřejova a Petrova.

45. Filip našel Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a [také] Proroci, Ježíše, syna Josefova, z Nazareta." Filip mu odpověděl: "Ježíš, syn Josefův.

46. Natanael mu odpověděl: "Může být z Nazareta něco dobrého? Filip mu řekl: "Pojď a uvidíš.

47. Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a říká o něm: 'Hle, opravdu Izraelita, v němž není klamu.

48. Natanael se ho ptá: Odkud mě znáš? Ježíš mu odpověděl: Než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.

49. Natanael mu odpověděl: 'Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!

50. Ježíš mu odpověděl: 'Protože jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem, věříš? Uvidíš ještě větší věci než tyto.

51. A on mu řekl: "Amen, amen, pravím ti: Od nynějška uvidíš nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.".

Jak jsme viděli, nová epizoda v evangeliích často začíná změnou místa nebo času, například "příštího dne" nebo "následujícího dne". A tak čteme, že "příštího dne stál Jan se dvěma ze svých učedníků" (Jan 1:35). Ačkoli tito dva muži byli učedníky Jana Křtitele, slyšeli ho hlásat, že Ježíš je "Beránek Boží" a právě "Boží Syn". Stačí jim Janovo doporučení a v tu chvíli se rozhodnou Ježíše následovat. Někdy nám stačí hlas Jana Křtitele - mocná pravda litery Slova - k tomu, abychom se rozhodli následovat Ježíše. Nejde jen o samotný list, ale o něco mnohem hlubšího, co přichází skrze list a má moc se nás dotknout. ²²

A když se to stane - když se rozhodneme následovat Ježíše - náš život se výrazně změní. Začneme zkoumat svůj skutečný životní cíl. Když Ježíš mluví k těm, kdo uvažují o tom, že se stanou jeho učedníky, klade jednoduchou, ale hlubokou otázku. "Co hledáte?" ptá se. (Jan 1:38). Tato otázka je výzvou, abychom prozkoumali své skutečné motivy a zeptali se sami sebe: "Co skutečně hledám?" "Jaké jsou mé cíle?" "Jaký je můj cíl?" Pokud hledáme štěstí, klid nebo pohodlí, můžeme se ptát: "Jak toho mám dosáhnout?". Pokud usilujeme o to, abychom se stali jemnějším člověkem, mohli bychom se ptát: "Jak bych toho mohl dosáhnout?".

V reakci na Ježíšovu otázku se ho ptají: "Rabbi, kde bydlíš?" ("Rabbi, kde bydlíš?").Jan 1:38). Ježíš jim nedává konkrétní odpověď. Místo toho je vyzývá: "Pojďte a uvidíte" (Jan 1:39). Na jedné straně to lze pochopit jednoduše. Ježíš chce, aby se učili na základě zkušenosti, aby prostě dělali to, co jim přikáže, a uvidí, kam to povede. Dvě slova "přijďte" a "uvidíte" však hovoří o vůli i porozumění. Akt "přijít" zahrnuje změnu polohy nebo místa, vědomý akt vůle, a akt "vidět" zahrnuje chápání, schopnosti, které nám umožňují pochopit nové informace, rozpoznat pravdu, když je nám předkládána, a říci, když v našem vědomí zazáří nové světlo: "Vidím." V tomto případě se jedná o chápání. A tak je psáno, že "přišli a viděli, kde se zdržuje, a zůstali s ním toho dne" (Jan 1:39).

Andrew a Peter

Z těchto prvních dvou učedníků je jmenován pouze jeden. Jeho jméno je "Ondřej". Bibličtí badatelé se domnívají, že oním nejmenovaným učedníkem je Jan, autor tohoto evangelia. To je však nejisté. Jisté však je, že Ondřej o svém objevu okamžitě vypráví svému bratrovi Šimonu Petrovi. "Našli jsme Mesiáše," říká Ondřej Petrovi. Ondřej pak vede Petra k Ježíši (Jan 1:41). Ježíš se podívá na Petra a řekne mu: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Budeš se jmenovat Kéfas." Autor tohoto evangelia pak dodává, že jméno "Kéfas" znamená skála nebo kámen (Jan 1:41-42).

V biblických dobách se skály a kameny používaly k různým účelům, zejména jako obranné zbraně a stavební kameny pevností. Používaly se také ke stavbě chrámu, který byl zhotoven z celých kamenů. Kameny chrámu znamenají pravdy, které pocházejí přímo ze Slova, a nikoli z vlastního uvažování. Tyto celé kameny jsou pravdy, které brání proti nepravdě. Obecně tedy kameny a skály pro svou tvrdost a odolnost představují skálopevnou víru, která je postavena na pravdách z Hospodinova slova. Proto tím, že Ježíš nazývá Petra "Kéfas", naznačuje, že v budoucnu bude Petrovo jméno synonymem pravé víry - víry, která je pevná jako "kámen" a odolná jako "skála". Jak říká Ježíš: "Ty budeš nazýván Kéfas." Petr možná ještě není skálou víry, ale Ježíš slibuje, že jeho víra bude pevná jako kámen. ²³

Filip a Nathanael

Když Ježíš putuje směrem do Galileje, stále mu přibývají učedníci. Když se setkává s Filipem, říká mu: "Pojď za mnou!" (Jan 1:43). Filip se bez váhání rozhodne následovat Ježíše. Nejenže se rozhodne následovat Ježíše, ale okamžitě k sobě přibere muže jménem Natanael. "Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a také proroci," říká Filip Natanaelovi. "Je to Ježíš Nazaretský, syn Josefův" (Jan 1:45). Natanael se však zdráhá Ježíše následovat. "Může z Nazareta vzejít něco dobrého," říká (Jan 1:46). Filip se nebojí a říká: "Pojď se podívat," (Jan 1:46).

Přestože Nathanael není přesvědčen, je zvědavý. Proto se vydává za Ježíšem. Když se k němu Natanael přiblíží, Ježíš říká: "Hle, vskutku Izraelita, v němž není lsti." (Jan 1:47). Na to se Natanael zeptá: "Odkud mě znáš?" Ježíš odpovídá: "Než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě" (Jan 1:48). Těmito slovy Ježíš zjevuje svou vševědoucnost a přiměje Natanaela, aby zvolal: "Rabbi, ty jsi Syn Boží! Ty jsi král Izraele!" (Jan 1:49). Ježíš využívá této příležitosti, aby udělil důležitou lekci o učednictví. Říká: "Protože jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkovníkem', věříš? Uvidíte větší věci než tyto" (Jan 1:50).

Slova "Uvidíte větší věci, než jsou tyto" jsou plná významu. Učedníci budou samozřejmě svědky úžasných zázraků. Nakonec však s tím, jak budou Ježíše následovat, získají schopnost vidět podivuhodné věci ve Slově. Budou chápat nebeské pravdy, které jsou v tuto chvíli daleko za jejich chápáním. Jak budou jejich myšlenky stoupat k nebi, sestoupí na ně nebeské světlo, a to vše se bude dít díky postupnému otevírání Slova. Jak říká Ježíš: "Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupující a sestupující na Syna člověka" (Jan 1:51). ²⁴

Těmito závěrečnými slovy dává Ježíš svým učedníkům nahlédnout do slavné budoucnosti, která je čeká.

Praktické využití

V počátcích našeho duchovního vývoje, zejména když se učíme pravdě a snažíme se ji uvést do života, vidíme z našeho chápání pravdy to, co je dobré. To je vzestup vzhůru. V jazyce svatých písem je popsán jako "vzestup andělů". Když však časem začneme žít podle pravdy, kterou poznáváme, dochází k postupné proměně. Když pravda vykoná svou práci a přivede nás k dobru, začne nás totéž dobro vést k nové pravdě. Od "musím to udělat" se přesuneme k "mohu to udělat" až k "rád to dělám". Když k tomu dojde, popisuje se to jako "sestupování andělů". Jako praktickou aplikaci si tedy všimněte, jak se andělé, kteří vás vynesli nahoru ve vašem úsilí žít podle pravdy, stávají anděly, kteří vás inspirují novými postoji a novým vnímáním, když sestupují do vašeho života. ²⁵

Poznámky pod čarou: