Pán Ježíš Kristus jasně, výslovně a opakovaně učí, že máš milovat svého bližního jako sebe sama (viz. Matouš 22:39; Marek 12:31; Lukáš 10:27-28).
Přesto se v 21. století objevil jiný způsob, jak položit stejnou otázku, jakou položil právník Ježíšovi, když na něj naléhal ohledně druhého ze dvou velkých přikázání: "A kdo je můj bližní?" (Lukáš 10:29). V době politiky identity se mnoho lidí označuje za oběti útlaku. To může mít podobu rasových/etnických menšin, které se cítí utlačovány většinovou skupinou, nebo venkovského obyvatelstva, kterému vadí městské elity, nebo nespokojených náboženských skupin, které čelí sekularizovanému establishmentu, nebo jakéhokoli jiného z nesčetných scénářů. V každém případě narativ identity poskytuje jak pocit sounáležitosti, tak způsob, jak rozlišit mezi těmi dobrými (námi) a těmi zlými (jimi).
Nejenže tento identitární narativ nesmírně ztěžuje jakoukoli národní sociální soudržnost, ale přináší také individuální, duchovní náklady tím, že usnadňuje dehumanizaci "jich". V politicky polarizované atmosféře založené na identitě může být každý v pokušení ztotožnit identitu a politický souhlas s láskou ("pokud se mnou nesouhlasíš, nesmíš mě milovat nebo být součástí mé skupiny"). A toto pokušení usnadňuje definovat "bližního" jako někoho, kdo s vámi souhlasí. Nebeská tajemství 6756 naznačuje, že to odráží naše zaměření na spřízněnost na základě "přirozených a občanských" hledisek spíše než na duchovní spřízněnost.
21. století není prvním obdobím, kdy jsou lidé v pokušení redukovat kategorii "bližního" na něco, co je snadnější milovat. Zákoník se ptá Ježíše v Lukáš 10 lze považovat za žádost o výjimky. Vedlo to však k podobenství o milosrdném Samaritánovi - přímé výzvě tehdejším převládajícím židovským postojům vůči opovrhované "jiné" skupině. Zpochybňování lidské definice "bližního" je v evangeliích stálým tématem.
Ježíš například v Kázání na hoře řekl: "A kdo tě nutí jít jednu míli, jdi s ním dvě" (Matouš 5:41). Nám to připadá jako poněkud zvláštní scénář, ale pro jeho posluchače by to byla hluboce znepokojující věta. Myšlenka jít míli navíc nebyla frází o hodnotě tvrdé práce; měla zasáhnout drsný nerv lidí v okupované, utlačované Galileji. Vojáci římské armády, kteří běžně nosili kolem 70 kilogramů výstroje, měli zákonné právo donutit každého poddaného okupovaného území, aby nesl jejich výstroj až na vzdálenost jedné míle (a ne dále).
Kázání na hoře v Matoušově evangeliu pak hned pokračuje:
Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Miluj svého bližního a nenáviď svého nepřítele". Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás špatně snášejí a pronásledují, neboť milujete-li ty, kdo vás milují, jakou máte odměnu? Cožpak ani celníci nedělají totéž? Když pozdravíte jen své přátele, co děláte víc než ostatní? Cožpak ani pohané nečiní totéž? (Matouš 5:43-47)
Nepřátelé, pronásledovatelé, špatné zacházení, výběrčí daní, pohané - Ježíš jasně mluví o Římanech a jejich spojencích a žádá lidi, aby změnili svůj vztah k protivníkům. Možná i díky tomu křesťané - s mnoha chybami - udělali za poslední dvě tisíciletí pokrok v "sousedství". V jednom známém případě Martin Luther King mladší ukázal, jak toto učení uvést do praxe, když v roce 1963 požádal své stoupence, kteří se chtěli připojit k protestům v Birminghamu v Alabamě, aby podepsali závazek nenásilí. V tomto slibu bylo uvedeno deset zásad, mezi nimiž bylo například "chodit a mluvit s láskou, neboť Bůh je láska", "dodržovat vůči příteli i nepříteli běžná pravidla zdvořilosti" a "zdržet se násilí pěstí, jazykem nebo srdcem".
Jestliže Ježíš mohl požádat okupovaný, utlačovaný židovský národ, aby miloval své římské sousedy, a jestliže MLK mohl na toto učení navázat tím, že požádal své segregované, bezprávné stoupence, aby byli zdvořilí ke svým pronásledovatelům, o co více bychom měli přehlížet neshody a rozdělení, které podporuje politika naší doby?
In Pravé křesťanské náboženství 411, čteme: "Milovat bližního jako sebe sama znamená nepohrdat jím ve srovnání se sebou samým, jednat s ním spravedlivě a nevynášet nad ním zlé soudy. Zákon lásky vyhlášený a daný samotným Pánem je tento: To je Zákon a Proroci: Cokoli chcete, aby lidé dělali vám, totéž dělejte jim, Matouš 7:12, Lukáš 6:31-32.”
(Následná myšlenka: Je dobře, že k nám Pán přistupuje tímto způsobem. Co kdyby nás ze svého života propustil, kdybychom měli jiný názor nebo jiný přístup než on? Stejně jako on nám nabízí odpuštění a milosrdenství, možná můžeme totéž udělat i my se svými odpůrci).
